Svatební sezóna

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Tím je slovíčko svatbujeme. Jen těžko bych asi hledala výraz, který mě zvedne ze židle tak rychle. Možná jakoby. Letošní rok je na svatby opravdu bohatý. V tuto chvíli mám za sebou čtyři a ještě dvě před sebou. Už jsem jednou článek na téma svatby rozepsala, ale všimla jsem si během zpětného čtení, že by mohla moje osobní zkušenost vyznít kriticky, tak jsem celý text vymazala. Nicméně, nedávno na mě vyskočil titulek článku nazvaný Vzít dítě s sebou na svatbu ano, či ne? Otázka v pravdě hamletovská.

Zpětně můžu říct, že jsem si víc užila svatby, na kterých jsem nemusela běhat za Emčou. Je naprosto přirozené, že výběr místa je naprosto stěžejní. A většina párů si zakládá na tom, aby bylo prostředí dokonalé a co nejvíce se shodovalo s představami. Proto nelze očekávat, že bude okolí vždy plně přizpůsobeno těžko kontrolovatelnému pohybu batolat. Nutno říct, že jsem se několikrát hodně zapotila a jednou jsem i trnula hrůzou, jestli se ozve pláč, když se nám dceruška zřítila z horské stráně. A jak tedy zodpovědět na otázku, jestli je přítomnost potomka na svatbách žádoucí? Do jistého věku asi ne. Zejména bezdětným může vadit, že při příchodu nevěsty převažuje dětský křik nad romantickou skladbou. Nebo že při nafukování balónku nejeden praskne, protože šlapat na ně je děsná zábava. Rodiče přítomných batolat často nevidí ani obřad, protože se dítko rozhodne, že je v ten moment větší zábava ušpinit si hódobóžové šatičky na pískovišti. A při večerní zábavě nastává vůbec největší potíž. Když už se vám podaří dítě v dunící chalupě uspat, stejně se modlíte co hodinu, když zakňourá, že se probudí a kolotoč uspávání nastane znovu. Výhodou je, když jsou novomanželé též rodiči a jim samotným visí na srdci blaho dětí jejich přátel.

Faktem ale zůstává, že pokud máte dítě, je vaší neoddělitelnou součástí. A pokud vás někdo na svatbu pozve, tak musí obě strany přijmout fakt, že se s tím musí všichni nějak poprat. Nevěsta a ženich nemůžou počítat s tím, že za každých okolností rodiče dokážou své dítě utišit a svatebčané zase nemůžou mít výhrady k prostředí a programu, protože to zkrátka a jednoduše není jejich den. Upřímně, kdybych se vdávala jako bezdětná, asi těžko bych na prvním místě uvažovala o tom, kolik tam bude dětí a jak starých. Někdo, kdo ještě neměl příležitost vychovávat dítě, tak netuší, co v jakém věku dělají. Takže chtít to po někom jiném, by bylo dost krátkozraké. Ale minimálně se to dá brát v potaz.

Prostě je třeba se nad určité věci povznést a vzít je tak, jak jsou a snažit se si to maximálně užít, i když zrovna nemůžete vrazit ratolest někomu na hlídání. A pokud můžete, tak to udělejte. Určitě si o vás nikdo nepomyslí, že nemáte rádi svoje dítě nebo že se ho chcete zbavit. Někdy ale na druhou stranu dokáže přítomnost dítěte ukrátit čas. Třeba když se novomanželé odeberou společně s fotografem zachycovat vzpomínky.

Roryin oblíbený seznam pro a proti by se zrovna hodil. Sama nevím, kdy Ema přestane být taková střela, takže těžko říct, kde se láme ta hranice a od jakého věku už je bezpečné s sebou děti brát. Tak, aby byly dojmy a zážitky ze svatby, kterou máte čest s někým prožít, stoprocentní. Třeba nám za rok zase přistane v kastlíku nějaká ta pozvánka a budu moct článek doplnit o nové poznatky. Každopádně za čtrnáct dní budu poprvé stát při svatbě za objektivem fotoaparátu a to pro mě bude zase nová a jistě obohacující zkušenost. A nesmírně se na to těším, protože se jedná o svatbu kamaráda, který nám fotil náš velký den. Beztak jsou nejdůležitější prožitky a vzpomínky, co si uchováváte v zákoutích vaší mysli. A i ty pády ze stráně a bezesné noci k tomu patří.