Blue Monday, laktátovou křivku si zandej

Na dnešní den jsem se vážně těšila, ale zároveň jsem byla nervózní. Na devátou ranní jsem měla naplánovanou sportovní prohlídku v pražských Strašnicích. Zhruba rok jsem se utápěla v tom, že mám vysokou tepovku a netušila jsem, zda je to dáno fyziologicky nebo dělám něco špatně. A taky jsem netušila, jak velký vliv může mít na její výši prodělaný covid. Má drahá sousedka dostala k Vánocům od Ježíška jak prohlídku, tak tréninky se sousedem z ulice, který se trénování věnuje. A to mě nakoplo. Je fajn, když se lidi navzájem pozitivně motivují a tohle byl přesně ten důvod. Zanedlouho už jsem měla termín prohlídky v e-mailu. Měla jsem radost, že se konečně díky vyšetření laktátové křivky dozvím, kde je pravda.

Vzala jsem si dovolenou, abych se zvládla z Berounska přepravit v ranní špičce do Strašnic, tam dvě a půl hodiny pobýt a vrátit se zpět. Takový den pro mě. Vyjela jsem opravdu brzy, protože jsem se nepotřebovala zaseknout na D5, okruhu nebo Jižní spojce. Takže jsem na P+R parkovišti vypnula motor už ve čtvrt na devět. Hodila jsem do sebe sacharidovou svačinku, nadechla se a vyrazila s předstihem na předem určené místo. Za okny se svítilo, a i když bylo teprve krátce po půl deváté, zkusila jsem zvonek. Otevřela mi paní v černém body, které obepínalo její tělo, které, ač v letech, bylo v luxusní formě.

„Dobrý den, já tu mám být v devět hodin na test. Jdu teda o něco dřív.“ Povídám.

„Vy jste paní Losová asi, že? Vám nepřišel e-mail? Psala jsem vám někdy o víkendu, že prohlídka nebude, protože magistr, co vás měl testovat, má covid.“ Vychrlila na mě.

Sotva jsem zvládla polknout. „Mně ale žádný e-mail nepřišel. Podívám se do spamu.“

„No to je dobrý teda. Budete muset přijet jindy.“ Pokračovala paní v negližé.

„Já ale jedu až z Berouna a vzala jsem si kvůli tomu dovolenou. A doma mám dvě malé děti, takže najít čas, abych se sem dostala, je pro mě dost složitý.“ Polykala jsem slzy.

„Tak pojďte dál. Já jsem se ještě ani nestihla obléct. Posaďte se tady. Já se na to ještě jednou podívám.“ Řekla už trochu napruženě. „A tu věc z obličeje si můžete sundat, stejně tu asi budete čekat, když to dobře dopadne.“ Dodala. A myslela tím respirátor.

Sedla jsem si do křesílka a zalovila ve spamu. E-mail tam opravdu byl. Byla jsem upozorněna, že bych měla kontrolovat i spam. Na to jsem ani nereagovala. Upřímně, že si na mě nevzali telefonní kontakt, nebyla tak úplně moje chyba. Ale nechtěla jsem rýpat klackem do vosího hnízda.

„A není někdo, kdo by to za kolegu mohl udělat ten test? Já klidně počkám. Ale nedokážu si představit se teď zase sebrat, jet domů bez výsledků, které potřebuju pro trenéra a složitě vymýšlet náhradní termín.“ Lehce jsem se rozvášnila.

„Zkusím zavolat kolegovi, jestli by mohl přijet. Tak vydržte.“ Zažehla ve mně paní plamínek naděje.

Během hovoru jsem pochopila, že si sice počkám, ale přijede spasitel. Pak se tedy ještě objevil drobný zádrhel, když si paní uvědomila, že mám objednaný balíček, jehož součástí je i kontrola techniky běhu. A diagnostik, který byl právě na trase Zbraslav – Strašnice, se specializuje na cyklisty. Ale to už mi v tu chvíli bylo asi jedno a řekla jsem paní, že to vyřešíme nějak dodatečně. Křeslo už jsem odmítala opustit.

Po příjezdu sporťáka, já je žeru v jakémkoliv věku – jako fakt, poznáte je na sto honů, jak jsou vysmátí – jsem dostala k vyplnění nějaké ty dotazníky a šlo se na věc. Měření tělesných proporcí, podkožního tuku, vážení, atd. To už jsem měla tepovku tak kolem 190. Pak mě ověsili elektrodami, změřili tlak a odebrali klidový laktát (= kyselina mléčná). Tzn. odebrali mi krev z ušního lalůčku. Pokud chcete o tomto tématu vědět něco víc, poradí strýček Google. Do toho se mi moc zabředat nechce. Stačí zadat laktátová křivka a laktát. Jen ve zkratce, tohle vyšetření vám prozradí, jak vaše tělo reaguje na různé intenzity zátěže. Pak je možné stanovit prahy. Diagnostik se zeptá, v jakém tempu obvykle běháte a jakou vzdálenost. Naplánuje se několik sekvencí. Já jsem začínala na rychlosti 8 km/h, v přepočtu na tempo 7:30, tj. 7 minut a třicet vteřin na kilometr. Po každé čtyřminutové sekvenci na pásu nastává minutová pauza, během které vám opět odeberou krev z ouška. Pak zpět na pás a přidá se na tempu. Měla jsem dohromady osm sekvencí a končila jsem na rychlosti 15 km/h, tempo 4 min/km. Ucho mě bolí ještě teď. Výsledkem je laktátová křivka, která vám ukáže, jak dlouho jste schopni se držet v aerobním tempu, do jakého tempa, do kolika tepů, aby vaše tělo bralo energii z tukových zásob. Mně se laktát začal zvedat na 13km/h, v tempu 4:37/km, tam jsem přešla do smíšené zóny. To je pro mě povznášející zjištění a díky bohu za ty dary, protože budu moct v tréninku přidat. I když samozřejmě v terénu to bude taky trochu jiné, než na páse. Kopce, vítr, zima, led, pak případně horko, alergie. To jsou proměnné, které budou jisto jistě hodnoty měnit. Ale základ dobrý.

Ještě zbývá rozbor techniky běhu, který jsme alespoň natočili na telefon. A předá se odborníkovi. Vsadím se, že dostanu vyhubováno za ruce. Jsem jak boxer.

Rozloučili jsme se s tím, že jsem v dobré kondici a šla jsem si po svých. Co mi ale přijde vážně vtipný, tak než jsem sedla za volat, dozvěděla jsem se, že je dneska Blue Monday (Skleslé pondělí). Znáte tenhle výraz? Jedná se o nejdepresivnější den v roce. Bývá to třetí pondělí v měsíci lednu. Dokonce existuje i vzorec pro výpočet.

 

 

Přičemž W = počasí, d = dluhy, D = měsíční plat, T = čas do Vánoc, Q = čas od dob, kdy jsme vzdali novoročních předsevzetí, M = malá motivační úroveň a Na = pocit potřeby jednat.

Původně to byla opravdu vědecká rovnice, jenomže se pak přišlo na to, že její „vynálezce“ zprávu o výpočtu předal médiím pouze proto, že byl osloven cestovní kanceláří, která se v chmurném období snažila navýšit počet prodaných zájezdů. Alma mater, na které „vědec“ působil, se od jeho rovnice distancovala.

No ale na rovinu, po Vánocích je spousta lidí zadlužená, počasí stojí za starou belu (tohle si taky najděte na Googlu – ten původ je super zjištění), předsevzetí, která jsme si dali, nezvládáme plnit nebo jsme je už úplně poslali do kopru. Vztahy zažívají zimní hybernaci, stále brzy padající tma, no a samozřejmě taky nemoci, rýmičky, kašlíčky a novodobě taky covid. Ten to ještě vyšperkoval. Mnozí „odporníci“ jako meducínu ordinují setkávání s přáteli – haha covid, zajít si na večeři nebo do kina – haha covid podruhé – i když letos už ti odvážnější neotálejí, a taky ti, kterým v appce svítí zelená Tečka. Ale! I pro ty, co si nenechali implantovat čip, je tu řešení. Krátká procházka v přírodě, nebo třeba i dlouhá že jo. Dobrá domácí večeře, humorný film a hlavně vědomí, že už zítra bude vše zase zalité sluncem. Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Něco na tom bude, i když se to asi nemusí týkat jen jednoho dne. Ta zima na blátě je prostě humus.

Po tom ránu, kdy jsem stála ve dveřích a paní mě málem vyhodila, jsem na Blue Monday už chtěla začít věřit. Ale výsledky laktátové křivky mě vykoply přeci jen o něco výš. Takže ať si je hnusně, jak chce, fouká vítr, prší, paní v negližé mě málem vykopla ze dveří, jsem v dobré formě a Blue Monday se může jít zahrabat i se svými výpočty. Stay positive, ale covid negative.