Je lepší žít, než mít

Zase jsem to smazala. Už potřetí. Já nějak nevím, jak to uchopit. Nechci se nikoho dotknout a nechci, aby text vyzněl závistivě už jen kvůli tématu. Ten první byl nejlepší, ale už se do toho nějak nemůžu znovu trefit. Druhá verze se míjela účinkem a ta třetí už byla plná nových, dalších postřehů. Tak to nějak zkusím shrnout do jedné, snad už poslední, verze.

Jsem docela aktivní na Instagramu, protože za prvé to považuji za takový foto deník a za druhé dneska, když píšete blog, se bez sociálních sítí neobejdete. Sice nevím, jestli někdo, kdo ve stories vidí, že jsem publikovala článek, na ty stránky vleze, ale což. Na SWIPE UP můžu zapomenout, protože deset tisíc sledujících nebudu mít ani ve snu. Nicméně v sobě stále živím nějakou naději. Ale k tomu Instáči. Sleduju povětšinou mladé maminy na mateřské, potažmo rodičovské. Spousta z nich už si přes IG a spolupráce vydělává, což já úplně neuznávám. Až na výjimky. Takže hromadu produktů a výrobků, hraček a věcí pro miminka a děti mají právě díky spolupracím. Pro ty, co nevědí, co to tady plácám. Spoluprací se rozumí, že firmy sondují na Instagramu a vyhlídnou si maminky s velkým počtem sledujících, těm pak na oplátku za propagaci produktu, nabídnou danou věc zadarmo. Ony pak musí s předem domluvenou frekvencí publikovat fotky, na kterých předmět figuruje. Někdy je to vážně okaté a každý den na fotce svítí firemní logo. Nedávno se třeba jedné české herečce/zpěvačce narodilo miminko. Hned první příspěvek, který od narození publikovala, byl spoluprací. Držela na videu prcka, zpívala mu a na druhé fotce šup. Kupte si to, je to super. Nebo ještě nějakých pár měsíců zpátky profily mamin na IG zaplnily reklamy na hodinky jedné, mně neznámé, značky. Já jim to neberu, je to jejich věc. Ale často, když chci něco pořídit, tak tápu. A pak nevím, když maminy takhle něco propagují, jestli je to vážně užitečný nebo jestli to je prostě jen business. Stalo se mi to s plenkami. Nějak se mi zajídaly Pampersky a chtěla jsem zkusit nějaké jiné. Bohužel to byl právě ten případ, kdy šlo o pouhý zisk ze spolupráce. Maminy je vychvalovaly, jak jsou super a neprotečou. První „bobek“, co do plenky Bětka poslala, skončil na zádech a ještě šustily jak igelit. A smrděly i bez Bětčiny nálože.

No, ale teď to hlavní. Tyhle maminky mívají často díky spolupráci věci, které nejsou úplně nejlevnější. Pokud ještě nejsou ke svým sledujícím úplně fér, tak ani nenapíší, že se o spolupráci jedná. Cílem influencerů je ovlivňovat davy. Sama to znám. Kouknu na IG, vyskočí na mě tohle a támhleto, něco se mi líbí, jdu se podívat na stránky a když mám pocit, že by to mohlo být fajn, tak to koupím. Tak a teď si vezměte, že ta mamina dostane zadarmo věc, která stojí třeba pět tisíc. Jen za to, že bude po dobu, nevím kolika měsíců, sem tam publikovat fotky. A ostatní maminy, co ji sledují, neví, že se jedná o spolupráci, protože tam nemá ten upřímný hashtag spolupráce. Najednou začne být frustrovaná, že to nemůže okamžitě koupit. Ale ten produkt je přece super a všechny ostatní mámy kolem ho kupují. Je podle mě totiž jen zlomek maminek, co si můžou takové věci dovolit koupit. Vážně se tu u některých věcí pohybujeme v řádech tisíců. Teď kupříkladu vyšla nová kolekce fusaků od dvou, mezi maminami, hodně známých značek. Ty fusaky jsou nádherný, designovky jako blázen. Každá mamina sní o tom, že ho na zimu do kočárku koupí. Ale ty ceny jsou fakt šílený a vezměte si, že za rok už se do něj to miminko nevejde.  

A druhá věc, která mi na tom trochu vadí, je uniformita. A taky fakt, že pokud tu určitou věc nemáte, tak jste totálně out. Mně je to třeba jedno. Já řeším jen to, že nechápu, kdo to za ty sumy může kupovat a proč? Ať už jde o fusaky, kočárky, čepičky, oblečení. Konkrétně. Kupte kočárek Joolz v základu za čtyřicet tisíc, k tomu fusak od Elodie Details za čtyři tisíce, oblečte mimčo do hadrů za litr z Lindexu, ze kterých za měsíc vyroste, a ještě mu nasaďte čepičku za osm stovek. Tak bude vaše dítě in a budete moct publikovat na Instagram fotky a ostatní vás budou obdivovat. A sledovat. Pak možná dosáhnete těch desíti tisíc sledujících a budete moct dát do stories přímo odkaz na vaše stránky.

Tahle doba je zvrácená. Co jsem tím ale vůbec chtěla říct? Že to nechápu. Kdy a proč začali být lidé takoví materialisti? Proč jsou značky ukazatelem životní úrovně? Nemůže se mít člověk dobře i v oblečení z druhé ruky a s poděděným kočárkem a fusakem? Možná, že kdybych si postavila svůj Instáč na doporučeních pěkných kousků z druhé ruky, že bych byla originální a k těm sledujícím bych se prokousala stejně rychle jako maminy parazitující na spolupracích. Zase, nechci házet všechny do jednoho pytle. Pořád tvrdím, že některé spolupráce jsou super. Když to ta dotyčná přizná, to je první ukazatel. A když tam neláduje jednu spolupráci za druhou. Některé maminky si hodně vybírají a ty sleduju ráda, protože vím, že ten produkt bude super.

Snad se mi konečně podařilo vyjádřit se tak, aby to dávalo smysl a nevyznělo to jinak, než jsem chtěla. Nikdy nedokážu pochopit, jak někdo může být ochotný tolik investovat do dočasnosti. Děti z toho vyrostou, věci zničí a hlavně, maminy, je jim to úplně jedno. Potřebují vás a vaši lásku, ne věci za tisíce. Spousta lidí by si měla uvědomit, že štěstí se nedá měřit věcmi. Štěstí nejde měřit. To jde jen pocítit a žádná věc vám trvalé štěstí nepřinese. Protože kdo je nenasytný a má neustálou potřebu se obklopovat dalšími a dalšími věcmi, nikdy nepocítí úplné uspokojení. Lidstvu chybí skromnost. Žijeme v přílišném blahobytu. Buďme skromnější a stavme na první místo lidi, ne věci.