Co budeme/te dělat?

Svatba, první dítě, auto, dovolená v Chorvatsku, druhé dítě a pak už jen sociální jistoty. Tak to bylo možná v minulém století. Dnes je to spíš honba za titulem, práce, práce, práce a pak možná svatba a dítě nebo dítě a pak možná svatba. Upřímně řečeno jsem ráda, že jsme byli hozeni do vody a nuceni plavat.

Vždycky jsem toužila po tom mít ten PAPÍR, viz. One Man Show Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška. Tedy honit se za titulem, abych pak nastoupila na dobře placené místo. Taková byla moje mylná představa o umístění absolventů na trhu práce. Vydělala bych si dost na to, abych mohla poznávat svět a zároveň šetřit tak, abych jednou mohla dítěti dát vše, co bude potřebovat. Zavání to materialismem? Ne, přímo je to jím prolezlé.

Těhotenství přišlo v moment, kdy byl PAPÍR na dosah. Setkali jsme se s různými reakcemi okolí. Ať už to byl údiv, radost, neschopnost cokoliv podotknout, výsměch, nebo slzy v očích. Často to však bylo něco ve stylu: „Co budete dělat? Vždyť jste spolu chvíli?! Nemáte nic našetřeno?! Nemáš dodělanou školu?! Vždyť jste chtěli cestovat?!“ To všechno jsme si pochopitelně uvědomovali. Některé z výše zmíněných strachů jsem přijala za své a po dobu období, které má být pro ženu to nejšťastnější, obtěžovaly mou mysl.

Nasnadě je zmínit jeden podstatný rozdíl. Většina párů dítě plánuje. Snaží se o něj třeba i měsíce, ba dokonce roky. Klasickým obrazem je žena běžící s pozitivním testem oznamující muži, že budou mít miminko. Oba si skočí kolem krku, a když se pak na UTZ objeví ta malá tečka znamenající nový život a kýžený potomek se má čile k světu, oba rodiče i jejich okolí prožívají přešťastný moment. Pak jsou tu ale páry jako my dva, které k dítěti přijdou jako slepí k houslím. Tím nechci říct, že bychom Emičku nechtěli. Jen jsme neprožívali euforické pocity od prvního snímku. Někteří „snažílci“[1] by mě teď pravděpodobně za tato slova ukamenovali, ale znovu opakuji, že Emča sice nebyla plánovaná, ale rozhodně byla chtěná. Jen nám déle trvalo, než jsme nově nastalou situaci zpracovali.

Neprošli jsme fází tvorby dětského pokoje, protože bychom ho museli v našem 1kk udělat asi z koupelny. Nechodili jsme po obchodech typu Babiez, Malvik či Krteček a nevybírali jsme kočárek, sedačku a postýlku. Uvítali jsme pomoc přátel, kteří nám to nejnutnější darovali. Možná jsme kývli i proto, že jsme si dlouho nebyli schopní přiznat, že budeme tři a podvědomě jsme se omezovali výskyt na místech plných „těhulek a mímísků“. Když jsem byla osm týdnů před porodem nečekaně hospitalizovaná, teprve tehdy se nastávající otec rozjel do Ikea pro přebalovací pult a povolali jsme dárce kočárku, postýlky a dalších kojeneckých potřeb. Teprve když jsem ležela napojená na monitory vedle porodního sálu, z nějž se ozývaly výkřiky právě rodících žen, mi všechno došlo.

Na všechny otázky, které nám byly tehdy kladeny, jsem pravděpodobně hystericky odpověděla, že nevím v různých obměnách. A jak bych odpověděla dnes, když mi pomáhá krotit emoce mateřstvím získaný nadhled?

Co budete dělat? Budeme mít dítě.
Vždyť jste spolu chvíli?! Opravdu je záruka potenciálně trvalého vztahu jeho dosavadní délka?
Nemáte nic našetřeno?! Tak šetřit začneme, máme ještě 8 měsíců k dobru.
Nemáš dodělanou školu?! Pracuju na tom, abych ji dodělala, než se Ema narodí.  
Vždyť jste chtěli cestovat?! Budeme cestovat i s dítětem. Jen mu dovolené uzpůsobíme.

Život je plný překvapení. Některá jsou nepříjemná, jiná vítaná. Mnohdy si vše nalajnujeme, a když ruka osudu zasáhne, nejsme schopni na danou situaci reagovat s čistou hlavou. Naštěstí pro nás jsme měli celé těhotenství na to, abychom se semknuli a koncem listopadu společně rozbalili Kinder vajíčko s překvapením. Jeho obsahem byl ten nejcennější poklad. Mé obavy, že jí nebudeme moct dát maximum, byly naprosto zbytečné. Jediné, co ten cvrček potřebuje, je láska rodičů a jejich náruč. Zbytek je jen nedůležitá hmota, která se opotřebuje a skončí jednoho dne na skládce.

---

[1] Slova objevující se v textu v uvozovkách jsou výrazy, které s oblibou používají přispěvatelky na webech o těhotenství a mateřství.