Dvacátého šestý

Tatínek si uprostřed pracovního týdne dává do volátka, tak jsme s Emčou slaměná vdova s robátkem. Byla jsem si jistá, že večer využiju k psaní. Mám rozdělaná dvě jistě ohromně nadějná literární díla, takže práce jako na kostele. Ovšem slunce mi dnes pravděpodobně spálilo všechny buňky, které mají ona díla na starost. Ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela, nevyplodila jsem nic hodnotného.

Poté, co jsem tu naši santusačku, dnes aktivně pobíhající v zaprasené utěrce místo sukně, uložila, zasedla jsem k televizi. Světe, div se, nic nedávali. Na Netflixu jsem narazila na film Supermodel. Chtěla jsem jen vypnout a koukat na nějaký nesmysl, což tenhle film bezpečně splnil. Uprostřed výše zmíněného snímku začal štěkat sousedovic pejsek a probudil holčičku. Chvíli se mnou mlčky sledovala poslední minuty filmového trháku a následně se bez odmlouvání nechala uložit do postýlky. Pak jsem se rozbrečela u dokumentu o pěti týraných ženách. Nebýt dalších ruchů od sousedů, tak vyplavím barák. Měli tam každopádně docela veselo, a když jsem šla nabídnout pomoc, zakopla jsem o nařezané palety určené ke spálení a odřela jsem si ruku a pozadí, protože se mi nezapomněly vyhrnout šaty. Emička musí být u všeho, takže se zase pochopitelně probudila a tentokrát s nohou v látkovém písmenu "A", ze kterého se mimo jiné skládá její jméno, a které je denně vystavováno útokům a hrozí mu rozpárání stejně jako písmenu "M". Bývalo to docela hezký. Maminy, užijte si takových pičičinek, dokud máte miminka. A předem se smiřte s tím, že je batolata dodělají, pokud je neumístíte dostatečně vysoko. Mezitím začal v televizi pořad TopStar magazín. Jako opravdu na to někdo kouká a myslí to naprosto vážně? Reportáž o pohádkové svatbě modelky spodního prádla (všimněte si spojitosti s filmem) s o hlavu menším podnikatelem s umělým chrupem, těhotná Agáta propagující módu pro nastávající maminky a fotky z Instáče ostatních současných V.I.P. TĚHULEK. What?

Teď tu sedím se skleničkou rumu Diplomático a snažím se si (můžou být vůbec takhle za sebou dvě zvratná zájmena?) alespoň trochu zachránit čest a slovní zásobu a píšu tento článek. MANŽA můj blog nečte, takže mi nebude nadávat, že jsem zase snížila hladinu rumu v lahvi a zvýšila hladinu alkoholu v mojí krvi. Ani nepozná, že tam ubylo.

Každopádně, jsem ráda za život, jaký vedu, s jakýma lidma se stýkám a jaký lidi já si vybírám. Občas kouknu na Instagram nějakých těch modelín, abych byla v obraze, co se třeba nosí. Když jdu jednou za uherskej rok ven. Abych si nevzala kapsáče a ledvinku kupříkladu. A říkám si, jestli jsou šťastný. Jestli je vážně naplňuje to, že tráví dny ve zkušebních kabinkách, že propagují kosmetické značky a dřou se do úmoru v posilovnách, aby dostávaly nabídky k práci. Od začátku jara se smaží na sluníčku a patlají na sebe různé podpůrné krémy, aby měly bronzovou pokožku. Každý měsíc dají za kadeřníka moji měsíční rodičovskou dávku, aby měly míň zničené už tak zubožené vlasy. A to všechno proto, aby si zažily těch svých pár let slávy, pak ulovily nějakého sportovce nebo podnikatele, protože vlastně nic neumí, nevystudují a jsou totálně bezprizorní a potřebují sponzora. Nebo mě někdo vyveďte z omylu.

Když jsem dneska viděla ten dokument, kde plakalo pět žen z pěti, jejichž, teď už díky bohu bývalí, manželé, s nimi mlátili o zeď a dala jsem si to do kontrastu s tím povrchním světem, kdy si holky dávají do bot špendlíky, aby neodchodily přehlídku ... asi jo, každý žijeme ten život tak nějak po svým. Mnohé nechápu pro jejich životní priority. Ale pravdou je, že mě ostatní vůbec nemusí zajímat. A to je asi to, k čemu jsem dnešním psaním dospěla. Každý jsme strůjce svého štěstí, ať už sólo nebo po boku partnera. Nikdo nemá právo nás kritizovat za to, jakou cestu jsme si zvolili. Takže, dívejte se klidně na TopStar, když vás to baví, mordujte se v posilovně, abyste měli dvacet kilo i s postelí. Je to váš život a pokud vás baví, tak není o čem. Ta změť informací, jakou jsem načerpala během pár chvil, mi zase pomohla přestat se zaobírat ostatními a soustředit se na sebe a mou rodinu.

Tak nakonec ta uškvařená část mozku dala vzniknout novým poznatkům a osvobodila část mojí duše, která plácala energii na zbytečnosti.