A po jedničce přišla dvojka

Emča má narozeniny, my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví! 

Je to tak, hlavně to zdraví. Teď vím, o čem mluvím. Před čtrnácti dny se nám Emča osypala a po celou tu dobu byla neúspěšně léčená různými patladly a matladly. Už jsem nevydržela a nechala jsem si od dětské doktorky napsat doporučení na kožní. 

"Jo, klidně přijďte, ale budete si to muset vyčekat." Dost k podivu, když se jedná o soukromou ordinaci, ale řeknete si dobrá. Jde o zdraví dítěte, tak se to nějak zvládne, třeba to nebude tak hrozný. 

Po noci, kdy k nám Em nakráčela v pět ráno a odmítala spát, jsem byla dost použitá. Nicméně jsem chtěla hned od probuzení nastolit narozeninovou náladu, tak jsem Emče udělala první opravdické kakao, hodily jsme do sebe snídani a vydaly se na cestu do Hořovic. Po cestě jsem jí pustila její oblíbené songy, mezi nimi i výše uvedenou píseň Franta má narozeniny, prozpěvovaly jsme si plné naděje, že to bude brzy za námi. První zádrhel nastal při parkování. Dvakrát jsem nemocnici objela, ale nepodařilo se mi ukořistit žádný flek. Tak jsem zahučela do přilehlého sídliště, naložila Em do kočárku a mezi padajícími sněhovými vločkami, ze kterých měla oslavenkyně ohromnou radost, jsme si to po silnici kráčely do čekárny kožní ordinace. V první minutě jsem myslela, že se otočím na patě. V čekárně sedělo cca patnáct lidí. Řekla jsem si, že to alespoň zkusíme. Během prvních dvaceti minut žádná akce. Nikdo nevešel, nikdo nevyšel. Díky, přátelé, za přání, která jste během dopoledne Emče posílali, protože jsem jí to mohla číst aspoň pořád dokola a zjevně ji to těšilo. No, zkrátim to. V čekárně jsme strávily bezmála dvě hodiny. Zaujal mě příběh náctileté slečny, která se rozhodla si obarvit hlavu a měla na barvu tak ohavnou reakci, že jí na hlavě vyskákaly puchýře a celá hlava se jí málem sloupala. První verdikt pediatra zněl: oholit. Dost by mě zajímalo, jak to dopadlo. Snažila jsem se ji podpořit a vtlouct jí do hlavy, že je to teď in mít vyholenou hlavu, ale nezdálo se mi, že by mi moc věřila. No, nakonec jsme se teda dozvěděly, že má Ema díky mému astmatu skolny k atopickému ekzému, takže ode dneška bude neustále mastná jako řízek. Ještě víc fascinující je to, že jí dětská doktorka naordinovala koupele v hypermanganu, který vysušuje. Kocourkov. Takže to bylo dnešní hepy brrrzdej dopoledne. 

Emička se ovšem rozhodla, že na svoje narozeniny spát přes den prostě nebude, takže zatímco jsem se pustila do první fáze výroby dortu na sobotní oslavu, nosila si do kuchyně židle a stoupala si k horké plotně a troubě. Hysterie na obou stranách na sebe dlouho nenechala čekat a být venku už sníh, tak jdu do něj strčit hlavu jako pštros. Před chvilkou jsem si četla svoje příspěvky na blogu psané zhruba před rokem. Zmiňovala jsem se tam, že se nebudu rouhat a stěžovat si, že se Emča začíná moc pohybovat a roztahovat chapadla, že jistě nevím, co nás ještě čeká. Jak jsem byla blízko pravdy! Totéž můžu říct vlastně teď, protože přijdou jistě ještě větší pecky. O to víc, jak ostatně napovídá název dnešního příspěvku, že po jedničce přijde dvojka. A to není myšleno pouze tak, že po prvních narozeninách přicházejí ty druhé, ale též že je po Emče průkopnici na cestě druhá opička. Klokan přiletí v dubnu, možná v březnu. Protože jestli mi ta naše malá harpyje bude ještě dlouho škodit, tak se naše druhorozená dcera (údajně je to další puklej vořech čili křivochcalka) dozajista ukáže na světě o něco dřív. 

Což mě přivádí na další myšlenku. Emu jsem rodila v Krči, což pro většinu pražských matek není zrovna terno. Pokud nepočítám Vietnamky, které už to tam za chvíli budou mít jako privátní porodnici. Nicméně i přesto, že se netěší krčská porodnice velké oblibě, jsem rodila v termínu, kdy se rekonstruovalo oddělení šestinedělí, takže jsem se sotva vešla. Ale měla jsem kliku. Tentokrát jsem se nemusela do porodnice registrovat, poněvadž to je doména pražských porodnic. Tak jsem se zaradovala, ale dneska mi spadnul hřebínek. Při průzkumu terénu gynekologicko-porodnické kliniky jsem objevila na dveřích porodních sálů nemilý vzkaz rodičkám. 

Z DŮVODU NAPLNĚNÉ KAPACITY ODDĚLENÍ NEPŘIJÍMÁME AŽ DO ODVOLÁNÍ NOVÉ RODIČKY. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ. 

Wtf? Už jsem dávno propásla termín registrace do jiné porodnice, takže prostě i kdyby mě měli odrodit na stropě, tak tam pojedu. Ale musím se smát. Zjevně to nikdy nebudu mít úplně bez zádrhele. Jen jsem si tak říkala, jestli by těm celebritám, co tam jezdí až bůh ví odkud, taky řekli, ať jedou do Příbrami nebo na Kladno. No, máme ještě čtyři měsíce a pak teprve můžu začít panikařit. 

Závěrem dopisu, ještě trochu popisu. Moc se těším na sobotu, až se bude Emí snažit sfouknout DVĚ svíčky tou svojí dírou mezi zubama. Kdybyste ji viděli foukat bubliny, tak byste pochopili. Snad i teda bude co sfouknout, protože ještě musím zítra dodělat dort. A to bude patláma patláma. Challenge Accepted. Třeba se zase odehraje něco, o co se s vámi podělím. Pevně doufám, že nám nebude hořet nebo my že neshoříme. Nebo tak. Tu prskavku vedle ručně vyrobené Popelky z kartonového papíru polepenou filcem a pomalovanou temperami bych měla možná ještě zvážit. Zažít nudu, jó to vadí!