Školková krííííze

Tak jsem zase jednou byla proaktivní. Pomalu se blíží zápis do mateřské školky, tak jsem začala zjišťovat, jak se věci mají.

Emča má tu smůlu, že jsme ji neplánovali, protože kdybychom ji plánovali, tak bych to vymyslela tak, aby teď neměla problém. Nebo spíš já. Ale k věci. Je narozená v listopadu. Jak je známo, školní rok začíná v září. Tudíž letos v září, až se děti rozeběhnou plné nadšení i zhnusení do školek a škol, bude mít teprve před třetími narozeninami. Z čehož logicky plyne, že nesplňuje podmínku pro umístění ve státním zařízení zvaném mateřská škola. Nicméně jsem si plná naděje říkala, že s ní přesto půjdu k zápisu a třeba budeme mít štěstí a uprostřed roku se uvolní místo. Pan starosta mě dneska ale postavil pevně na zem, protože v doplnění můžou doufat maximálně zářijové děti. Ale k zápisu půjdeme, ať máme alespoň nějaký vzrůšo. Až jim tam řekne: „To je kočička, saka páce, žádný takový, hernajs.“ Tak poletíme jak namazaný. Bude sranda.

Každopádně jsem zvědavá, jak se tady s tím zastupitelé poperou. Naše obec má v celku schopné vedení, kterému se daří čerpat finance na rozšiřování kapacit škol a školek. Problém ale je, že v naší drahé republice jsou zákony postavené na hlavu, takže v mnohých obcích kolem nás si starostové příliš nelámou hlavu s tím, aby sháněli peníze a pozemky na výstavbu předškolních zařízení. Tudíž ze zákona všechny děti z takových obcí patří spádově do té naší. Čímž dochází k rychlému vyčerpání kapacity a děti jako Emča se tak můžou jít klouzat. Od letoška musí být do školek povinně přijímány tříleté děti a od přespříštího roku dokonce dvouleté. Takže tu bude brzy asi veselo. Nějaký chytrák tu totiž rozprodal pozemky a to tak, že tu dnes a denně vzniká bambilion nových domů. A je nad slunce jasné, že se sem nenastěhují důchodci, ale mladé rodiny s dětmi. Tudíž těch malých cvrčků tady bude čím dál tím víc a míst ve školek bude čím dál tím míň.

Si to spočítejte, jak dlouho mi tu bude ještě viset na krku a to tu ještě nemáme miminko. Sourozenec se narodí někdy začátkem dubna a Emča tu bude strašit až do září následujícího roku. A to budu doufat, že už mi ji do té školky vezmou. Myslím, že komoru brzy zaplní lahve vína a tabulky čokolád. Ale slyšela jsem názor, že prý ty starší děti se často s příchodem miminka zklidní. Jak tak koukám na Emu, tak mi přijde, že ani částečné zklidnění by mi nijak neulevilo, protože míra její aktivity je vysoko nad bodem normálu. Ale víte co, po počátečním rozhořčení a panice jsem se nějak zklidnila a řekla jsem si, že to nějak dopadne. Už xkrát jsem se vždycky předem kvůli něčemu vystresovala, že jsem nemohla v noci spát. Pořád je tu možnost soukromé školky alespoň na dva dny v týdnu, aby byla přinejmenším ve styku s dětmi a bacily.

Co je docela fór, tak když byla Emča miminko, tak jsem měla pocit, že nic nezvládám, že nemůžu ani uklidit a musím kolem ní pořád běhat, pořád se jí věnovat, kojit, hrát si s ní. Ale teď si říkám, že by bylo super, aby byla aspoň ty dva dny ve školce, abych mohla pak doma něco udělat. Jak se to pěkně posunuje ty hranice. Ale my to zvládneme. Já se třeba naučím ještě lépe zvládat svou lehce cholerickou náturu a až se budu vracet po letech do práce, tak už mě jen tak nic nerozhází. Všechno se děje z nějakého důvodu a především ještě nebudu shazovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Se ze mě stane za ty roky na mateřský a rodičovský jiný člověk nakonec. Což by vlastně bylo divný, kdyby ne.