Suchej únor

Na začátku měsíce jsem měla za to, že na jeho konci budu skákat do vzduchu dva metry vysoko, že už si můžu dát konečně skleničku. A je pro mě docela překvapením, že tomu tak není.

Vyšlo to na únor vlastně úplně náhodou, ale zase jsem mohla používat hojně hashtag #suchejunor. Zapojila jsem se totiž do takové nenásilné dobrovolné roční výzvy s mým milovaným diářem. Každý měsíc si vyberu nějakou svou osobní výzvu a tu zaznamenávám. V lednu to byl plank a právě v lednu jsem si řekla, že se potřebuju očistit od alkoholu. A tak se logicky nabízel únorový hec. Tím byl právě únor bez kapky alkoholu. Aby mi to utíkalo, namalovala jsem si v Procreate prázdnou lahev, kterou jsem měla v plánu každý den postupně plnit podle datumových políček. A až se láhev naplní, tak ji s pompou budu moct vypít. Tu reálnou samozřejmě.

Moje první myšlenky byly: „Jak to vydržím? Jak budu malovat bez toho, aniž bych si dala sklenku vína? Co až mě holky budou rozčilovat a budu se potřebovat hodit do klidu?“ Zkrátka už na začátku jsem se těšila na konec. Počítala jsem den, dva, tři. Navíc jsem začala už 30. ledna, protože mi můj drahý muž řekl, že vybrat si ten nejkratší měsíc v roce je srabárna. K svátku jsem pak dostala lahev vína a měla jsem vztek, že si ji ani nemůžu otevřít.

Četla jsem na toto téma docela dost článků, protože samozřejmě počátkem měsíce zaplavily informační weby. Psalo se v nich, co asi člověk může od abstinence očekávat, proč je vlastně dobrý tělo toxinů zbavit. Netřeba za tím hledat nic, co byste předem nevěděli. Vzhledem k tomu, že hodně sportuju, tak jsem se už před časem začala zajímat o to, jak tělu pomoct být ve formě. A konzumace alkoholu běhu zrovna neprospívá. Ani vašim orgánům, ve finále ani psychice. Všude se o nás píše, že jsme velmistři v konzumaci alkoholu na hlavu. Tuším, že třetí na světě. Vždycky se mi vybaví vyplňování karet u lékařů, kde se ptají, zda piju alkohol a jak často. Všude jsem vyplňovala příležitostně. Ale to je podle mě strašně zavádějící termín, protože nějaká ta příležitost se vždycky najde. Nalít si denně skleničku vína už pro mě není příležitostně, ale často.

Nedávno jsem koukala na jeden britský seriál na Netflixu a moji pozornost upoutala jedna věc. Kdykoliv byl záběr na jednu z hlavních hrdinek, kterak přišla domů nebo ji někdo navštívil, vždycky, ale jako vážně vždycky, držela v ruce skleničku s vínem. Začala jsem přemýšlet o tom, jestli to vnímám víc jen proto, že zrovna abstinuju a nikdy jsem se na to nezaměřovala nebo jestli je to vážně tak do očí bijící. Možná je to jako když ženě nepřijdou měsíčky a všude kolem najednou začne vnímat maminky s kočárky a těhotné. Ale zrovna v případě toho seriálu si myslím, že herci popíjeli opravdu hodně.

Po třech týdnech nastal zlom a já začala přemýšlet, jestli prvního března víno odšpuntuju. Je totiž nad slunce jasné, že jak si dám jednou, zase se povezu na vinné vlně. A to jsem si ještě objednala triko s piktogramem ruky třímající sklenku vína s nápisem: JSEM VINNÁ. To už si tak trochu sama sobě prorokuju, jak se to bude dál se mnou mít. Na druhou stranu čeká nás pár týdnů, možná i měsíců, solidních stresů, takže se nebudu dál masírovat a nebudu si víno dál odpírat. Ale vše s mírou.

Těšila jsem se, jak si zítra vezmu vývrtku a víno k svátku slavnostně odšpuntuju. Včera jsem přijela domů z výletu do Prahy, otevřu lednici, že si dám něco dobrýho a co nevidím? Kubík lahev otevřel a použil nějakou tu decku na vaření. Takže slavnostní odšpuntování se konat nebude. Ale aspoň do mě ta láhev nezahučí celá.

Nicméně suchej únor můžu doporučit všema deseti. Já zjistila, že je to jen návyk a necítila jsem vůbec žádnou fyzickou potřebu. Líp spím, a to i přesto, že nám noc co noc leze do postele ta malá vopice. A rána po čajovém večeru jsou rozhodně lepší, než když ve vás zmizí sedmička vína nebo litr piva.

A ještě jedna věc závěrem. Nedá mi to se nevyjádřit k současné situaci ve vztahu k alkoholu. Jak jsem psala, čeká nás další období plné stresů a občas je fakt si alkoholem pomoct. Ale upřímně nechápu, jak snadno alkohol dostupný i v téhle době je. Stoupá procento sebevražd a lidí, kteří vyhledávají služby psychologů, psychiatrů a terapeutů. Ale můžete jít do krámu a koupit si třeba deset lahví vodky a doma se upíjet. Ne každý má nervy na to, aby se ožíral před lidmi v hospodě, takže teď se ještě spíš může pohodlně zavřít doma a lámat do sebe jednu flašku za druhou. Nemyslím si, že je to úplně šťastný řešení, ale někde se ty daně vybrat musí, že ano. A když už držíme takovou pěknou příčku v konzumaci alkoholu, tak proč to nepodojit ještě víc? To jen na okraj, jak nám těm politikům na nás ohromně záleží. Když nás nechají se vesele uchlastat. A věřte, že takových lidí bude hromada. Co budou řešit existenční problémy a budou sahat po rychlé, snadné a často i celkem levné útěše.

Já si rozhodně budu alkohol ve větším množství držet dost daleko od těla. Obzvlášť když jsem zjistila, že ho v 99% případů vůbec nepotřebuju.