Očima Emy

Jak asi vypadá náš den z pohledu Emči? Tuhle jsem četla takové rychlé shrnutí očima malého kluka a dostala jsem chuť udělat totéž. Nejdřív jsem si myslela, že počkám na nějaký výživný den, ale nakonec jsem usoudila, že bude úplně nejlepší nějaký obyčejný. Tak třeba sobota. Tatínek byl doma, takže se nám to alespoň rozšíří o jednu postavu.

Emči pravděpodobný tok myšlenek

V noci jsem nemohla spát. Bylo děsný horko. Probudila jsem se a řvala jsem na tatínka, že už mě nebaví spinkat. Byla jsem celá zpocená. Ale tatínek byl rozčilený. Asi že jsem ho probudila. Nebo ho bolelo bebí. Spadnul na kole a je celý zalepený. Ta bebíčka nerada vidím. Vždycky si je přelepuje a straší mě tím. Pak se mi o tom zdá a on se diví, že ho pak volám a nechci spinkat. Nebo byl rozzlobený, že musí ležet zase na zemi na matraci. Vstala jsem asi moc brzy, protože si se mnou táta odmítnul hrát a odešel za maminkou do ložnice. Zřejmě jsem dělala velký hluk, protože se zanedlouho objevila ve dveřích mamka a vypadala trochu smutně. Měla rozcuchané vlasy a takové malé škvíry místo očí. Řekla mi, ať nedělám hluk, že tatínek s Bětulinkou vedle spinkají. Praštila jsem paličkou do krabice od hraček. Zajímalo mě, jestli to udělá ten hluk, co nemám vytvářet. Asi jo, protože se maminka zamračila a vzala mi paličku z ruky. Chytila mě za ruku a odvedla mě do obýváčku. Zavřela za námi dveře. Asi abych zase nedělala ten hluk. Trošku jsem zaječela, protože jsem nevěděla, jestli hluk způsobuje jen palička nebo do toho spadají i jiné hlasité zvuky. Tak asi jo, protože maminka zase svraštěla čelo a upozornila mě, ať ani to nedělám. Zeptala se mě, jestli chci něco papat. Já jsem ale papat nechtěla, měla jsem práci. Musela jsem rozházet všechny zeleninky po zemi. Maminku to obvykle rozčílí, protože pak když musí někam rychle odběhnout, třeba na záchod, tak se jí některá z nich nalepí na nohu. Vždycky hudruje, proč se tu zase válí na zemi ty zeleninky. Když já je pak líp vidím a můžu udělat oběd třeba jen ze žlutých nebo červených zeleninek. Maminka tomu nerozumí. Donutila mě je všechny sebrat. Ale to nevadí, já je stejně zase vysypu z kyblíčku. Teď mi na ně dala novou krabičku. Taky dělá takový srandovní hluk. Ale nejde mi otevřít. Maminka si asi myslela, že jí dám pokoj, když mi to nepůjde otevřít. Ale místo toho za ní pořád chodím a chci po ní, aby mi to otevřela ona. Myslím, že tu krabičku brzy vyhodí. To maminka dělá, když má pocit, že se jí to nehodí. Pak se mě zeptala, co chci pustit za pohádku. To zase dělá, když chce mít ode mě na chvíli klid. Řekla jsem jí, že nevím. To se jí taky nelíbí. Protože potřebuje jít rychle něco udělat a já nejsem schopná si vybrat. Říkává mi, ať už se vyžvejknu. Tomu moc nerozumím, protože se žvejká jídlo, a když se mám vyžvejknout, tak v puse většinou žádné jídlo nemám. Vybrala jsem si kreslenou Krásku. Dřív maminka protestovala, že jsme to třeba předchozí den viděli, ale teď už je jí to jedno, protože má aspoň chvíli ten klid, co potřebuje a já nevim, kam si pro něj chodí. Nikdy jsem klid neviděla. Taky někdy říká, ať jí dám pokoj. Pokoj sice vím, jak vypadá, ale je moc velký, tak nevím, jak bych jí ho mohla dát. Maminka si šla vyčistit zuby. Zvedla jsem se z gauče a šla jsem jí pomoct. Řekla mi, ať se jdu dívat na sedačku na pohádku. Musela jsem ji upozornit, že to není sedačka, ale gauč. Maminka si často plete sedačku s gaučem. Ale nevím, jak bych si mohla sednout na sedačku, když je v autě. Tak jí vždycky říkám, že se spletnula. Když si maminka vyčistila zuby a oblékla se, tak se vrátila do obýváčku. Mezitím jsem naházela polštáře a deky z gauče na zem. Něco mi říkalo, že ty velké polštáře na zemi se mamince taky nebudou líbit. Poprvé jsem dostala ten den na zadek a začala jsem plakat. Chtěla jsem si postavit domeček. A maminka ho nazvala bordelem. Přitom měl tak hezkou střechu. Máma vůbec nemá pochopení pro stavení domečků. Asi tomu nerozumí. Zase se mě zeptala, jestli chci něco jíst. Ani jsem jí neodpověděla a dál jsem malovala propiskou na nějaký papírek, co ležel na stole. Maminka mi ho vytrhla. Byla na něm čísla. Teda než jsem je zamalovala hadem. Hada kreslím ráda, protože je jednoduchý. Jsou to jen čáry tam a zpátky, jak se ten had kroutí. A ještě lepší je kreslit hada fixkama. Těmi jsem ho jednou nakreslila na svoji židličku a mamince se to vůbec nelíbilo. Přitom se mi tak povedl. Ten papírek s číslama byl asi důležitý, protože mi maminka řekla, že se ze mě zblázní. Někdy povídá, že ji odvezou do blázince. A že se tady pak o sebe budu starat sama. Sama si vařit, oblíkat se, mýt se, hrát si. Ale maminka se nemusí bát. Zeleninky k jídlu tu mám, oblíknout se umím. Sama mě to naučila. Cedulkou dozadu. Umýt se taky umím. Dokonce mi dala speciální mýdlo na takový talířek. Nesmím ho ale nikde nosit, protože už jsem ho jednou upustila a maminka se zbarvila do červena a moc jí to neslušelo. Nechci vidět zase červenou maminku. A s hraním není vůbec problém. Dokonce si myslím, že bych si dokázala hrát líp, kdyby maminka v tom blázinci byla. Mohla bych si totiž hrát se vším, co mi zakazuje. S nůžkama, nožem, zapalovačem, savem, tatínkovým kolem, nářadím a tak. Takže dál dělám věci, co by způsobily maminčin odvoz do blázince, abych mohla tohle všechno dělat sama. Ale zatím se mi to nepodařilo. Myslím, že si jen vymýšlí a že ji doopravdy nikam neodvezou. Pak vstal tatínek s Alžbětkou. Alžbětka je po ránu hrozně ubrečená. Papá mnohem víc než já. Pořád chce maminčino mlíčko. Mně by nechutnalo pít pořád mlíčko. To kdyby měla maminka v prsíčkách místo mlíčka kakaíčko, tak to by bylo lepší. To bych ho taky pořád chtěla. Tatínek byl taky trochu zamračený a taky měl ty škvíry místo očí. Asi mu do nich svítilo sluníčko. Taky je zavírám, když mi do nich svítí sluníčko. Řekl mi, že jsem lump, a proč jsem v noci nespinkala. Myslela jsem, že to pochopil, ale asi ne. Odpověděla jsem mu, že mu pofoukám ta bebíčka a šla jsem pozdravit Alžbětku, která už zase visela na mamince. Dloubnula jsem ji do hlavy, načež mi maminka zase vynadala, že to nemám dělat. Že pak Alžbětka přestane jíst a už nechce. Alžbětka po mně koukla jejíma velkýma očima a myslím, že se na mě nezlobila. Tatínek se zeptal, jestli už jsme něco s maminkou jedly. Maminka řekla, že ne, já, že ano. Oba se na mě podívali. Zrovna jsem ochutnávala lilek. Maminka včera dělala lilek v troubě a ukazovala mi, že i já ho mám mezi zeleninkama. Ten opravdový mi vůbec nechutnal. Ale ten gumový je dobrý. Jako všechny zeleninky. Tatínek mi řekl, že jsem čuně, ať to vyplivnu. K snídani jsem dostala chlebík s máslem a medem. S medíkem je sranda. Hrozně legračně lepí. Dají se s ním slepovat vlásky. A taky malovat na podložku. A taky mě baví dělat do máslíčka s medíkem dírky. A napichovat si chlebík na prstíky. Jen maminka a tatínek to necítí stejně. Možná by je to bavilo, kdyby to zkusili. Měli by se víc smát. Po snídani šla maminka s Alžbětkou na procházku. Já ven nemůžu, protože mám pupínky. Už se mi loupají stroupky. Trochu to svědí, ale nesmím si je škrábat. Maminka říkala, že nesmím na sluníčko, že bych jinak měla všude jizvičky. Nemám ráda jizvičky. Babí Haní mi koupila takovou fajn hračku. Magnetickou. Můžu dělat různý obličeje. Jednou maminka sestavila pána. S očima, pusou, ušima, dýmkou a taky jizvou. Radši jsem ji vzala a schovala. Podle maminky je potíž v tom, že nevím kam. Občas leze po čtyřech jako pejsek nebo kočička a hledá ji. Koukám na ni a směju se. Je to sranda, když maminka leze po čtyřech. Vystrkuje zadek a rozplácává si obličej o zem. Vypadá legračně. Když se babí Haní dozvěděla, že jsem jizvu ztratila, říkala, že už mi nic nekoupí. Z toho jsem smutná. Ale třeba mi něco koupí babička Anička. Maminka se vrátila celá zpocená. Asi jí bylo horko. Pořád s tatínkem nadávají, že je horko a že se někam odstěhujeme. Já se ale stěhovat nechci. Mám tu svůj pokojíček a taky zahrádku. Dopoledne nebylo na terase ještě sluníčko, tak jsem si tam mohla hrát. Stavěli jsme s tátou věž z lega. Maminka přišla a šlápla na jednu kostku. Vyjekla. Řekla jsem jí, ať si vezme boty, že když bude mít boty, tak ji to nebude bolet. Zvláštně se na mě podívala. Taky jsem se šla kouknout, jestli nejsou zralé nějaké borůvky. Jedna trochu fialová tam byla. Zkusila jsem ji zmáčknout a zůstala mi v ruce. Maminka se zeptala, co tam dělám. Utíkala jsem se schovat. Myslím, že mi tatínek říkal, že nemám trhat nezralá rajčátka a taky jahůdky. Ale nejsem si jistá, že mluvil i o borůvkách. Ale maminky výraz mi napověděl, že se to týkalo asi i borůvek. Maminka našla rozmáčknutou borůvku na listu, kam jsem ji položila. Vzala ji a šla ji ukázat tatínkovi. Pravděpodobně ne proto, aby mě před ním chválila. Tatínek mi vynadal, že jsem zase utrhla něco nezralého. Když my toho už na zahrádce moc nemáme. Buď jsme to snědli, nebo to spálilo sluníčko. Rodiče jsou z toho smutní. Tatínek říkal, že rybízové umřeli. Maminka na terase dál jezdila s kočárkem. Vzala jsem si židli, abych za ní mohla vylézt na bednu. Židle udělala hluk. Maminka se naklonila nad kočárek a pak mě poslala do pokojíčku, že mám dělat rámus tam. Ve dveřích jsem si vzala píšťalku a šla jsem dělat rámus. Ale asi jsem ho udělala moc brzy, protože se Alžbětka probudila. Maminka nebyla ráda. Tatínek mi mezitím přidělal ke zdi knihovničku. A vynadal mamince, že neuvařila mrkvičku. Maminka na něj zase volala, že na to neměla čas, že já pořád zlobím a Bětka pláče. A že nemá kdy to udělat. Rozbrečela jsem se, protože takhle nahlas na sebe rodiče normálně nemluví. Maminka se mi omluvila. Nevěděla jsem, proč na sebe dělají hluk a mračí se na sebe. Ale nelíbilo se mi to. Šly jsme s maminkou do pokojíčku, že dáme knihovničky do knihovničky. Prý jsou to knížky, ne knihovničky. Ale ani tomu maminka nerozumí. Seřadila knihovničky podle velikosti a jedno okýnko nechala prázdné. Udělaly jsme tam pokojíček pro panenky. Maminku a holčičku. Ještě jsem potřebovala tatínka. Maminka mi řekla, že takovou panenku nemám. Že mám poprosit tátu, aby mi koupil nějakýho Kena. Nevím, co je to Ken. Ale vzala jsem jinou panenku, jakože je to táta. Maminka říkala, že to je taky holka. Ale tomu už vůbec nerozumí. Tatínek nás zavolal k obědu. Udělal špagetky. Nemám hlad. Je mi pořád horko a to jídlo je moc teplý. Řekla jsem, že je mi zima, že nemůžu jíst teplý špagetky. Oba mi řekli, ať si nevymýšlím. U jídla se na mě oba zlobí asi nejvíc. Oni jedí hrozně rychle a pak koukají na mě, jak jím. Nechtěla jsem bazalku. Maminka mi řekla, že to je petrželka. Nechtěla jsem petruželku. Ani cibulku. Bolely mě ručičky. A chtěla jsem pít. A byla mi zima a svědily mě pupínky. Chtěla jsem koukat ven z okna. A říkala jsem rodičům, ať mě nechají být. Rozzlobili se. Už byli zase oba červení. Nelíbí se mi, když jsou červení. Není to dobré znamení. Chtěla jsem spinkat. Maminka mě šla umýt od omáčky a uložila mě do postýlky. Slíbila jsem jí, že ty špagetky pak sním. Když jsem otevřela oči, maminka nade mnou stála s Alžbětkou v náručí a obě na mě koukaly. Poslala jsem je pryč. Pak mě to ale v postýlce přestalo bavit. Maminka mi dovolila jít zase ven, protože tam už nesvítilo sluníčko. Oba s tatínkem pořád koukali na telefon a kontrolovali zelený mráčky. Nejde mi na rozum, proč jsou mráčky v telefonu zelený a na obloze černý nebo bílý. Maminka tvrdila tatínkovi, že bude pršet, ale tatínek dokola opakoval, že tady ani náhodou. Tatínek měl pravdu. Říká, že má vždycky pravdu. Ozval se hrom a já jsem se lekla a začala jsem plakat. Tatínek mě utěšoval a maminka stála venku. Měla jsem o ni strach, tak jsem jí řekla, ať jde domů nebo si pro ni ta bouřka dojde a odnese ji do Bouřkálie. K večeři jsem musela dojíst špagetky od oběda, protože jsem to mamince předtím slíbila. Asi už chápu, proč se nemá moc slibovat. Neměla jsem na špagetky už vůbec chuť. Chtěla jsem housku, co měli maminka s tatínkem a patlali si na ni různé věci. Maminka si na to dávala řepu a tatínek tvrdil, že není dobrá. Řekla jsem, že je řepa fuj a maminka mě upozornila, že se to druhým neříká, když jim to chutná. Stejně je to fuj, tak jsem se aspoň dost ošklivě šklebila. Dál jsem tahala ručičkama špagetky z talíře a dělala jsem si z nich fousy. Maminka mi řekla, že mě odvede k těm prasátkům, co bydlí tady kousek od nás na kopci. Tam bych teda nechtěla, protože prasátka hodně smrdí. To jsem taky rodičům řekla, že to tam smedí. Řekli, smrdí. Já, že smedí. Tatínek mi slíbil, že když sním ty špagetky, aspoň půlku, že mi dá ochutnat tu oříškovou pomazánku, co si mazal na chlebík. Dal mi ji ochutnat. Nerozuměla jsem tomu, proč musím jíst špagetky a nemůžu večeřet to, co oni. Ale pak jsem si vzpomněla, že jsem mamince slíbila, že to dojím. Nakonec jsem to zvládla a tatínek mi napatlal na chlebík oříškovou pomazánku. Najednou mi to už tolik nechutnalo a litovala jsem, že jsem dojídala ty špagetky. Příště už čeveři dojídat nebudu. Maminka odešla koupat Alžbětku. To je sranda, protože si Alžbětka ve vaničce sedá a chce se napít vody a maminka se vždycky hrozně rozčiluje a pořád Alžbětku vrací zpátky, ale ona to pořád opakuje. Tomu se moc směju. Je to srandovní. Vzala jsem šampón a hodila jsem ho Alžbětce do vaničky na hraní. Přišlo mi, že jí je líto, že tam nemá žádnou hračku. Já mám vždycky ve vaně spoustu hraček. Maminka ho vyndala a poslala mě za tatínkem. Cestou jsem mamince a Alžbětce zhasla v koupelně, abych na ně mohla udělat baf, ale i když byla v koupelně trochu tma, viděla jsem, jak se maminka mračí a radši jsem zase rozsvítila. Pak jsem se šla umýt já. Teď se mi koupání vůbec nelíbí, protože mě maminka s tatínkem jen sprchují. Nemůžu se koupat kvůli pupínkům. Vadí mi, jak mi cáká voda do očí. Rozbrečela jsem se a začala si vodu z očí utírat, ale pořád mi tam tekla nová voda. Tak jsem pořád brečela. Tatínek mě pak osušil a dal mi pýžo. Šli jsme do koupelny vyčistit zuby. Baví mě kousat kartáček, když mi rodiče čistí zoubky. Ale asi to zase baví jenom mě. A taky mi chutná pasta. Tatínek mi vždycky říká, že ji nemám polykat, ale ať si to zkusí, když bude mít zakloněnou hlavu. Chtěla bych si čistit zoubky sama. Ale prý si to jenom šmrdlám. Maminka mě straší, že když nebudeme čistit zoubky, tak je budu mít černý a pak mi vypadají a nebudu mít čím kousat. Aspoň bych nemusela papat. Ale prý bych nemohla papat ani koláč nebo zmrzlinku, tak to já si je radši čistit budu. Když jsem šla spinkat, Alžbětka zase visela na mamince. Říkám, že pořád pije od maminky mlíčko. Dala jsem jí pusinku na hlavičku a pošmudlala se s jejími vlásky. Má je heboučký. Zase přestala pít. Utekla jsem do pokojíčku. Tatínek mi řekl v postýlce rychlo pohádku. Večer se v postýlce strašně nudím. Všude kolem mě jsou hračky a já musím ležet a nemůžu si už hrát, protože musím spinkat, abych mohla zase druhý den prožívat dobrodružství. Jenže mně se nikdy ještě spinkat nechce. Navíc jsem tam teď měla tu novou knihovničku s pokojíčkem. Snažila jsem se nedělat hluk, ale spadla mi na zem vanička. Slyšela jsem maminku, jak se blíží, tak jsem skočila do postýlky. Hrozila na mě prstem a říkala, že vařečka už se na mě v šuplíku klepe. Já jsem nikdy vařečku klepat se neviděla. Jenom vařit obídek. Ale jednou už mi na zadek přistál přistávací přistávač a docela to štípe. Zkusila jsem spinkat, ale nešlo to. Zatáhla jsem za tyčku od žaluzií, ale asi moc, protože tyčka spadla. Tentokrát přiběhl tatínek a opakoval to, co řekla maminka. Už jsem neměla moc možností, s čím bych dělala hluk. Tak jsem vyházela plyšáky z krabice. Ti hluk nedělali a mohla jsem si s nimi hrát v postýlce. Ale bylo mi horko, tak jsem je vyházela. Chtělo se mi čůrat a kakat. Zavolala jsem na rodiče, až to bylo hotový. Pak jsem chtěla dát napít. Nedávají mi moc napít, když jdu spinkat, protože se bojí, že bych se počůrala. A maminka by zase musela prát peřinku a prostěradlo. Ale já většinou žízeň nemám, chci jen ven z postýlky, abych nemusela spinkat. Jenže maminka a tatínek už to prokoukli. Slyšela jsem pak maminku, jak říká, že se všude zase válí ty praštěný zeleninky. Představila jsem si ji, jak zase leze po čtyřech jako pejsek, a zasmála jsem se. Ještě jsem chtěla dát napít, ale rodiče už vypadli dost nazlobeně, tak jsem raději zalezla. Pak už se mi chtělo docela spát, tak jsem si vzala Maxíčka a zavřela jsem oči.