Matka - biologický či sociální samičí rodič potomka

Dnes jsem se rozhodla trochu odlehčit atmosféru. Mí vrstevníci (třicítka se pomalu, ale jistě blíží)si jistě všimli, že se teď s dětmi roztrhnul pytel. Osmdesátky plodí a rodí jako vzteklé. Dětí bylo asi vždycky jako smetí, jen jsme to vzhledem k našemu mládí tolik nevnímali. Za každým dítětem stojí minimálně jedna maminka. Ovšem není máma jako máma. S pomocí mých pozorovacích schopností jsem vytvořila následující analýzu.

První typ: Security matka

U tohoto typu maminek můžete mít pocit, že jsou k dítěti ještě pomyslně připoutány pupeční šňůrou. Nejčastěji je potkáte v MHD, jelikož jsou tam všem pěkně na očích. Nevzdalují se od kočárku ani na milimetr. I když děťátko spokojeně oddychuje a nikde kolem nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, co vteřinu odhrnují plenu připevněnou na vrchní část korby kočárku a kontrolují jeho obsah. Pokud se k domečku na čtyřech kolech přiblíží cizí osoba na vzdálenost, kterou matka považuje za nevhodnou, kočárek okamžitě posunuje o potřebné centimetry dále. Ve většině případů až příliš choulostivé jednání probudí spícího andílka, který následně začne drásat nervy přítomným důchodcům.

Druhý typ: Výživová poradkyně

Na výživové poradkyně můžete narazit kupříkladu v obchodních řetězcích či v sítích drogerií. Jakmile se, nedej bože, zatváříte jenom trochu zmateně, už máte jednu za zády. Okamžitě dostanete přednášku o tom, která přesnídávka a jaký masozeleninový příkrm je nejlepší. Má totiž vyzkoušené úplně všechno, protože nestíhá vařit. Uvařit a rozmixovat maso je totiž velmi náročné. Proč tedy ztrácet čas přípravou domácí stravy, když obsahy hotových skleniček chutnají tak dobře? Nedávno jedna taková poradkyně pravila: „Tady Hipp dělá výborné hovězí. To opravdu jako hovězí chutná.“ Moje odpověď? „Já radši zajdu do dobrého řeznictví a koupím tam čerstvý flák masa, než ji ládovat touhle páchnoucí hmotou.“ Nutriční specialistka a lobbistka uraženě odchází s nepořízenou.  

Třetí typ: Chytrá horákyně

Chytré horákyně slezly z vrcholu vědění, aby mohly nás, přízemní matky, poučovat. Jejich děti už jsou „odrostlé“, tzn. že jim jsou obvykle cca dva roky. Proto když vidí miminko, nahodí zasněný obličej a praví něco ve stylu: „To už snad není ani pravda.“ Jako by měly dvacetileté klacky. Tím považují rozhovor za zahájený a spustí se kolotoč otázek. Když mají všechny informace, které potřebují, začnou vám vyprávět rodinnou anabázi a vyslechnete si doporučení, ať si období s miminkem užíváte. Protože už bude jenom hůř. Po rozhovoru s tímto typem matek máte pocit, že nevychováváte dítě, ale Satana. Jediná možnost, jak horákyni poslat zpět na piedestal, je nechytnout se jí na udičku.

Čtvrtý typ: Sluníčková maminka

Hlavním rysem sluníčkové maminky je neustále přítomný úsměv v její tváři. Ten zůstává i za předpokladu, že jí na každé končetině visí jeden capart a svým řevem by zaplašili i tu nejdivočejší šelmu. Maminka nezvyšuje hlas. Pouze své děti prosí, aby tolik neřvaly a hačnuly si na zadeček. Lidé okolo pravděpodobně přemýšlí nad tím, jak je možné, že zvládá situaci s tak chladnou hlavou. Uvnitř sluníčkové matky probíhá lítý boj. Sama sebe se snaží přesvědčit, že má na to, aby situaci ukočírovala. Což pochopitelně zvládne, protože se zapřísáhla na své rozjeté ratolesti neječet.

Je tu ovšem jedna výjimka a tou jsou zenové matky. Batikované tričko, dlouhá umolousaná sukně, sandálky, šátek na dítě, šátek na hlavě a dřevěný šperk na krku. Tyto matky mají totiž slunce i v duši, nejen ve tváři. Asi opravdu žijí v harmonii s celým kosmírem. U těch pochybuji, že jim rupnou nervy i v případě, že jejich sošce buddhy prckové upraví fazónu.

Ve výčtu bych mohla pokračovat ještě drahnou chvíli. Na toulkách po Praze jsem se už setkala s ledasčím. Ale myslím, že výše uvedené typy matek byly nejvíce reprezentativní.

A jaká jsem já? Možná od každého trošku. Někdy se přistihnu, že možná až příliš radím kamarádkám majícím mladší děti. Též nadzvedávám plenu a kontroluju, jestli Ema dýchá. Zenová matka ze mě asi nebude, protože bytostně nesnáším batiku a šátkování jsem vzdala dřív, než jsem o něm vůbec přemýšlela. Ať už jsme, jaké jsme, snažíme se pro naše dítka dělat maximum. Každý činí podle svého uvážení. A dokud dokážeme vykouzlit úsměv ve tvářích těch nejmenších, je všechno tak, jak má být.